wz


MENU
Novinky
Ke stažení
Články
Odkazy
Kontakt
Diskuze o Tarii
Diskuze o Spáru

MODULY
Taria
Záhvozdí
Severní Taria
Pohraničí
Jihozápad

ZLÍNSKÁ BUŇKA
O nás
Osobní stránky
Tarij. družina

PŘÍSPĚVKY ČTENÁŘŮ
Dobrodružství
Svět
Družiny

  Vein (a Kryštof)     

Obsah  

  Co na srdci ...
Vein je poloviční elf nejen původem, ale i povahou. Nechybí mu lidská dravost a touha poznávat svět kolem sebe. Dokáže se docela lidsky nadchnout až k jásotu i rozzuřit tak, že bezuzdně kleje. Na druhou stranu od lidské společnosti, v níž se převážně pohybuje, ho odlišují některé nepřehlédnutelné charakterové znaky typické pro elfskou kulturu.

Především je velmi otevřený a říká obvykle to, co si myslí. Nemá mnoho tajemství a nestydí se za nic, co v životě prožil. Téměř o všem, co kdy v minulosti udělal nebo zamýšlel udělat, je ochoten mluvit i s cizím člověkem, pokud se ho na to bude ptát. S tím souvisí i otevřenost v jiných otázkách – například ve věcech sexu. Veina by asi mnoho lidských mužů označilo za plachého. To je ale způsobeno převážně výchovou v elfské společnosti, kde tím, kdo dává první najevo zájem, je obvykle žena. Vein tak zůstává většinou v pasivní roli, i když racionálně ví, že ve společnosti lidí platí jiná pravidla.

Na druhou stranu mnoho mužů by jistě svůj názor na jeho plachost poopravilo, kdyby se s ním pustili do řeči na téma ženy. Erotika je totiž pro elfy přirozenou a nijak tabuizovanou součástí života. O milování se běžně mluví jak v rodině tak ve společnosti a dát někomu dobrý tip na obohacení erotického života nebo povyprávět provokativní příběh o sobě a některé ze svých dosavadních partnerek je považováno za projev přátelství. Samozřejmě i elfové mají určité hranice dobrého vkusu, leží však dál než ty lidské. Kromě toho muži mají u elfů poněkud jiný přístup k milování a tím i k řečem o něm. To už by ale lépe popsal Vein. Kdepak ho máme? Teď tady byl … Veine! …

„Pokud jde o mě, dokážu si představit, že toužím po chlapovi. Chápeš? Prostě si představ chlapa, který neustále přitahuje tvoji pozornost, který je tajemný a osobitý a úplně cítíš, čím dokázal spoustě ženských učarovat. Je lepší než ty, silnější než ty, je dokonalý. Obdivuješ ho. Co kdyby se tě zmocnil? Vzal si tě, ovládnul tě, byl nesmlouvavý, ale i něžný?

Při bozích, neříkám, že bych chtěl, aby do mě opravdu vniknul. Tyhle záležitosti přenechávám dekadentním šlechticům a mnichům. Mně jde o ten pocit. Chápeš už, co musí zažívat ženská, která tě miluje, když do ní vstupuješ? Ne? Ty ani nechápeš, proč bys to měl chápat, co? To jste vy, lidi. Chlap má být chlapem a ženská ženskou a nikdy jinak. U elfů, rozumíš, se oba principy mísí. Snaží se navzájem pochopit a přebrat z toho druhého co nejvíc.

Ale co tady na tebe řvu? Proto to jde taky s elfama tak do kytek. Zapomeň na to, kamaráde. Dáme ještě jedno pivisko? No to bych řekl, že ho snesem. Dyť jsme chlapi, ne?“


Vlastnostmi, které Veina přibližují elfům, jsou i citový vztah k přírodě a způsob myšlení, který on sám nazývá „dlouhodobým.“ Znamená to, že se snaží dohlédnout na konec věcí – až za poslední důsledek toho, co se má stát. Obvykle váží všechny své činy i činy druhých ne z hlediska okamžitého prospěchu, ale především jako vržené kamínky, které mohou při svém pádu spustit lavinu.

Neplatí to tak úplně pro magii. Tu považuje Vein za umění a umění, podle něj, nemá žádné hranice, je mimo dobro i zlo a mimo tento svět. Platí taky, že pokud Vein instinktivně cítí, že něco je správné udělat, prostě zavře oči a skočí do toho po hlavě. To už se ale vracíme obloukem k vzájemnému mísení mužského a ženského principu, pro elfy tak charakteristickému.

Jiným Veinovým výrazným rysem je to, že až dosud žil celkem v přepychu a idyle, alespoň ve srovnání se středověkým průměrem. To mu dalo prostor k tomu, aby byl přemýšlivý, tvořivý a dokázal si vychutnat i ty nejjemnější odstíny života. Jakmile je ale život odhalen až na samotnou dřeň, jakmile se objeví bolest, bída a boj o přežití, Vein bude zaražený a nerozhodný.

Jeho dětství ho naučilo přizpůsobivosti a dá se očekávat, že na strasti si časem zvykne. Ale nikdy se ve schopnosti proplétat se bahnem života nevyrovná těm, kteří v tom mají letité zkušenosti. Vždycky už se mu rozklepou kolena, když se v něčí ruce objeví obnažená zbraň. Nikdy se nezbaví nutkání zvracet, když se na něj nalepí špinavá bezzubá štětka v přístavní krčmě a dýchne mu do tváře svou prosbu o několik měďáků. Bude hluboce otřesen mrtvolou kohokoliv, dokonce i člověka, kterého neznal.

S jeho dosavadním šťastným životem, kdy dokonce i oba podvedení manželé jeho rodičů se k němu chovali vcelku hezky a laskavě, se pojí i důvěřivost, s jakou Vein přistupuje k cizím lidem. Každý je pro něj dobrý, dokud se neprokáže opak. Není vyloučeno, že s takovým přístupem brzy narazí, a tvrdě. Ale zatím se to nestalo. A co nám k tomu řekne Vein?

„Kurrrva! Nechte mě být. Já už jsem vám všechno řekl! Hyk!“

Nebudeme si zastírat, že Vein, jako ostatně většina umělců, má tak trochu problémy s alkoholem. Docela maličké problémy. Myslím tím objektivně maličké. Ne takové ty maličké problémy, které má každý alkoholik, když si myslí, že přece o nic nejde a že to má pod kontrolou a může kdykoliv přestat. Veina prostě jenom občas přemůže jeho rozpolcenost, když se v té lidsko-elfské směsici uvnitř nemůže vyznat. Tu a tam ho taky dožene jeho dětství, kdy nejdřív vyrůstal bez otce a později zase bez matky. A někdy prostě jen potřebuje doplnit vyčerpanou představivost pro své magické exhibice. Konec konců co je vám po tom, kolik toho vypije? Však pije za svoje, ne? Kurrrrva!
 << Cizíma očima... to na jazyku >> 

Design and Coding: Instant Solutions