wz


MENU
Novinky
Ke stažení
Články
Odkazy
Kontakt
Diskuze o Tarii
Diskuze o Spáru

MODULY
Taria
Záhvozdí
Severní Taria
Pohraničí
Jihozápad

ZLÍNSKÁ BUŇKA
O nás
Osobní stránky
Tarij. družina

PŘÍSPĚVKY ČTENÁŘŮ
Dobrodružství
Svět
Družiny

  Můj život s Pohraničím     

Obsah  

  Inspirace a souvislosti
Za pět let jsem procestoval různá místa a krajiny a nálada každé z nich mě nějak ovlivnila. Pohraničí má proto hned několik předobrazů. Deštivé a mlžné pobřeží Šíravo je vzpomínkou na Irsko, zejména na krajinu kolem Gallway, a kamenné pevnosti původních obyvatel jsou inspirovány sousedními Aranskými ostrovy. Lesům a horám Pohraničí daly v mé fantazii tvar Jeseníky se svými prudkými údolími a mechovými jezírky. Tam, kde se Vranské předhůří zvedá do výšky, mělo by podle mých představ připomínat slovenské Roháče. A Výšinky jsou jednoznačně inspirovány skalními městy kolem Adršpachu, včetně Vlčí rokle, která skutečně existuje.



Pokud jde o pohraniční města, mnohá vznikla jen v mé fantazii bez jakéhokoliv (vědomého) vzoru. Nicméně jsou i výjimky. Loggia připomíná silně bretaňské korzárské město Saint Malo, Parlet byl inspirován pobytem ve Štrasburku a Verien je odrazem portugalského města Obidos, které se taky rozkládá na vysokém kopci zvedajícím se z roviny. Konečně lze zmínit, že příběh kolem Skagenovy pevnosti je variací na zápletku neprávem opomíjené černé komedie Dravci.

Kapitola o pozoruhodných místech v sobě navíc skrývá dva malé žerty. Jednak stojí za povšimnutí, že hororovému ladění celého modulu odpovídá to, že počet popsaných míst je třináct. Dále i moje oblíbené odkazy na skutečné osoby dostaly tentokrát odpovídající tématické zarámování, protože jména jako Horákovo, Kalandrovy potoky, Píkovo hradiště nebo Černý Buchal odkazují na oběti politických procesů v 50. letech. Jestli nějaké období v našich dějinách bylo vpravdě hororové, pak - kromě nacistické okupace za druhé světové války - je to jistě právě nástup a první léta komunismu.

Pohraničí je celkově poznamenáno četbou historické literatury ještě více než předchozí moduly. Je to asi nejvíc vidět na kapitole o správcích a šlechtě. Jsou tu ale i drobnější detaily, například Varvedda jako věnné město kněžny (tedy něco jako náš Hradec Králové) nebo soukenické války o dodávky příze, kde jsem si mimo jiné dovolil malý žert v podobě jména kupecké rodiny odkazující na „našeho“ kupce Sáma. Také Tovaryšstvo vah má svůj jasný předobraz v jezuitském řádu, i když samotná pověst o jeho vzniku je stylem blízká spíše rytířskému fantasy románu Darrela Schweitzera Každý z nás je legenda.

Skutečným oříškem však bylo tarijské náboženství. Toužil jsem zachovat jeho fantasy pojetí a malebnost, zároveň jsem však chtěl zpracovat mnohobožství tak, aby působilo uvěřitelně a aby jednotlivé kulty mohly fungovat s vládnoucí mocí i mezi sebou navzájem. Tak vznikl kněžský díl a Konvent. Stejně náročné bylo splnit Nanukovo přání, aby náboženství Brechtüru plnilo velmi podobnou úlohu jako v minulosti křesťanství a Brechtür tak připomínal skutečné středověké království. Nakonec se snad podařilo dát brechtürskému kultu zajímavou tvář aniž by ztratil na realističnosti. Jeho politická úloha je zajímavá mimo jiné tím, že za model jeho fungování jsme nakonec zvolili cézaropapismus – tedy vládce říše je zároveň vrchním veleknězem.

Odvolávek na předchozí moduly je tentokrát méně, a to i kvůli větší geografické vzdálenosti. Nemohl ale samozřejmě chybět Marek Čaropěvec, známý jako Marek z Jihu z Pecanova dobrodružství Píseň barda. Markovy písně jsou použity hned dvakrát, a to v popisu města Sadar i v jednom z atmosférických citátů nazvaném Žoldnéřův nekrolog.
Zato je však Pohraničí plné odkazů na naše vlastní hraní. Čtenáři se konečně osobně seznamují s hrabětem Otto von Klöcknerem, který byl již jednou použit jako příklad, a to v úvodníku k modulu Záhvozdí. S touto Dejvovou postavou se střetáváme v době její zralosti, kdy se vyhnaný hrabě již jako muž středních let vrací po prožitých dobrodružstvích na dědičné statky a přijímá odpovědnost s tím spojenou. Zmínka o Helenině věži v pasáži o jeho minulosti však odkazuje na skutečné Pajovo dobrodružství z 90. let a veškeré informace o jeho panství (např. pohraniční spory nebo postava problematického spojence Otto Bragena) vznikaly nikoliv primárně pro modul Pohraničí, ale pro „doupě po mailu“, které jsme v roce 2003 pod Nanukovým vedením s Dejvou nějakou dobu hráli.

Závěrem vám nabízím jako bonus tři texty vytvořené pro Pohraničí, které se nakonec z různých důvodů do modulu nedostaly. Tím prvním je představení hraběte Klöcknera, které má formu scény z kartografovy pracovny. Druhým je pověst o kuchařově pomstě, která dala vzniknout názvu jednoho z lokálních jídel. Konečně na třetím místě představuji osobnost lidového vypravěče známého pod přezdívkou Šibal, jehož předobrazem byl skutečný lidový bavič z Bretaně. Ten mě dokázal okouzlit, ačkoliv jsem z jeho dvouhodinového vystoupení ve francouzštině nerozuměl ani slovu.
 << Jednotlivá dobrodružstvíSpojování světů a cena zábavy >> 

Design and Coding: Instant Solutions