wz


MENU
Novinky
Ke stažení
Články
Odkazy
Kontakt
Diskuze o Tarii
Diskuze o Spáru

MODULY
Taria
Záhvozdí
Severní Taria
Pohraničí
Jihozápad

ZLÍNSKÁ BUŇKA
O nás
Osobní stránky
Tarij. družina

PŘÍSPĚVKY ČTENÁŘŮ
Dobrodružství
Svět
Družiny

  Vein (a Kryštof)     

Obsah  

  Života běh
Vein je synem Heleny, manželky tarijského zemana Dimjana, pána na tvrzi Skalka, která leží nad hraniční řekou Mirell. Veinovým otcem je však elf Draih´íl, manžel paní Siéthrill, dle lidských titulů hraběnky ze Sivokamu. Takový původ zní jistě dosti impozantně. Bohužel pro Veina, skutečnost je velmi prozaická.

Elfské poselstvo z Dahnájí, které mířilo na daleko významnější dvory, než byla malá tvrz vévody Dimjana, se tehdy na Skalce zastavilo na noc. Veinova budoucí matka Helena byla jen několik měsíců po porodu a, jak Vein rád říká, „měla tehdy takové divoké období“. Výsledkem bylo několik vášnivých chvil s jedním z cizokrajných hostů, přičemž tato nerozvážnost nezůstala bez následků.

Jedině velké lásce svého muže a tomu, že mu krátce předtím dala syna, mohla Helena děkovat za to, že ji zeman nezapudil. Plod její nevěry ale musel z domu. Několik let strávil Vein v podhradí v domku staré chůvy, která vychovávala už jeho otce. Na toto období vzpomíná obzvláště rád. Jak ale rostl, jeho původ začal být nepřehlédnutelný a lidé si o něm začínali šuškat. Proto nakonec Dimjan přikázal Heleně, aby zjistila, jestli by si malého Veina nemohla k sobě vzít rodina jeho otce. Nikdo v to moc nevěřil, protože Draih´íl se byl za synem podívat za celou dobu pouze dvakrát, ale ukázalo se, že na vině byla spíš jeho úcta k Heleniným mateřským právům, než nezájem. Teď Draih´íl souhlasil, aby malého Veina přivezli do dahnájského Elfburgu, jak sousední Brechti říkali městu Élthred.

A tady začíná druhé období Veinova dětství. Na úvod ho čekalo zklamání, protože si ve své dětské hlavičce vybájil, že když je jeho otec elfský šlechtic, bude si on sám žít jako princ. Původ se však u elfů dědí po matce a navíc v domě paní Siéthrill byla Veinova přítomnost téměř stejně bolestnou připomínkou nevěry jako na Skalce. Proto i tady žil stranou a Siéthrill o něj nepečovala ani zdaleka s takovou láskou jako o vlastní děti. Hlavní pocity, které si Vein z života v Élthredu odnesl, jsou chlad a cizota. A přitom ho obklopovalo město, které bylo podle všech lidských měřítek zázrakem.

Vzdušnost, veliká okna zachycující každý paprsek slunce, všudypřítomné zahrady a altány, břečťan pnoucí se po stěnách a dokonalý a přitom jednoduchý nábytek, to všechno patřilo ke stylu života v Élthredu a navzdory občasným pocitům osamělosti se to Veinovi všechno pomalu začalo zarývat pod kůži. Někdy do téhle doby se datují jeho první sáhodlouhé „rozbory“ rozdílů mezi elfy a lidmi, které pronášel ještě přeskakujícím pubertálním hlasem.

V Élthredu nežily rodiny zdaleka tak semknutě a izolovaně od ostatních, jako bylo zvykem v lidských sídlech. Potomků mají elfové málo a jsou považováni za děti všech. A tak Draih´ílovi přátelé začali z rozmaru učit Veina některé triky a kouzla, která jim sloužila k pobavení a ukrácení dlouhé chvíle. Předpokládali, že jestliže v sobě má Vein trochu elfí krve, musí v sobě mít i trochu magického talentu.
Mýlili se. Vein ho v sobě měl hodně. Nedokázal ho příliš kontrolovat a jeho magické projevy byly spíš spontánní, živelné a nápadité, než že by byl skutečným čarodějem. Ale talent měl. Protože Siéthrill se o něj moc nestarala a jeho otec Draih´íl byl často na cestách, trávil Vein hodně času s dekadentními skupinami elfí mládeže. Ta považovala magii za jednu z forem umění a umění zas za způsob proniknutí k podstatě duše. Provozovat magii jako prostředek k dosažení pozemských cílů nebo dokonce jako zdroj obživy bylo příčinou největšího opovržení. Ostatně jako cokoliv co zavánělo úsilím nebo námahou.

Dnes sice Vein tvrdí, že právě ti, se kterými tehdy sdílel mladické ideály, jsou se svým odtržením od světa a hmotných starostí nejlepším dokladem úpadku elfího plemene, ale přesto jejich myšlenkami hodně nasákl. Především pokud jde o magii, kterou se snaží nezneužívat.

Léto trávíval mladý Vein obvykle na Skalce. Ve slunečné dny bývaly děti většinu času venku a Helena se tak nemusela bát, že by Vein přišel Dimjanovi na oči tak často, aby vzbudil jeho vztek. Vein už měl v té době dva bratry, staršího Vlada a mladšího Nikolu a sestru Veroniku. Tehdy se stala věc, která významně určila další Veinovy osudy.

„Máma měla všechny svoje děti stejně ráda. Když říkám stejně, myslím fakt hodně. Trpěla ale utkvělou představou, že se ke mně ostatní sourozenci budou chovat nepřátelsky. Obzvlášť Vlad, protože byl starší a otec ho tvrdě připravoval na převzetí povinností pána tvrze. Přitom Vlad byl vždycky dobrá duše. Trochu uzavřený, ale moc hodný kluk. To spíš Nikola rád svého bratra popichoval a mně podrážel občas schválně před svým otcem nohy, abych vypadal jako nešika. Jenomže Vlad, aniž by to sám zvlášť chtěl, matce všechny její obavy potvrdil, když mě jednou hodil na zábradlí schodů.

Mohl jsem si za to sám. Viděl jsem, že bratr je už pěkně naštvaný, ale nemohl jsem se ubránit tomu, abych se smál dalším a dalším Nikolovým vtipům, které pršely na Vladovu hlavu. A tak do nás bratr do obou strčil. Ale zatímco Nikola dopadl na zem vedle hnojiště a hned byl zpátky na nohách a začal se oprašovat, já vletěl hlavou přímo na zábradlí schodů, které vedly na věž.

Nejdřív přiběhlo služebnictvo, pak máma. Byl jsem trochu mimo sebe, ale ten její řev se nedal přeslechnout. Nepamatuju si už přesně, co Vladovi řekla, ale byly to strašné věci. Máma uměla se slovy dobře zacházet a když chtěla, aby to bolelo, tak to bolelo.

To léto jsem odjel ze Skalky dřív, protože máma požádala Draih´íla, aby mě raději odvezl. Marně jsem se ji snažil přesvědčit, že to přehání, že Vlad to udělat nechtěl a že úplně stejně strčil i do Nikoly. Jenom se na mě usmála a řekla:

„Veine, ty toho víš moc málo o světě. Žiješ si ve svých vzdušných zámcích, ale život je úplně jiný.“

Tu zimu umřela na neštovice a já tak přestal na Skalku na pár let jezdit. Do doby, než umřel Dimjan. Tehdy jsem už byl ve své velké rodině v Élthredu poslední ptáče, které ještě nevylétlo z hnízda a Siéthrill se na mě začínala dívat trochu skrz prsty. Začal jsem uvažovat, že bych přesídlil do Tarie. Alespoň na čas, než si udělám jasno v tom, kam v životě dál. Tehdy si mě sám od sebe zavolal Vlad.

Vzpomínám, jak jsem vešel do velké síně na tvrzi a viděl ho tam stát. Strašně zmohutněl, co jsme se neviděli. Měl postavu skoro jako jeho otec. Kdyby mě dneska hodil na schody od věže, pomyslel jsem si, tak už bych se taky nemusel zvednout. Vlad byl strašně napjatý a odměřený. Po chvilce mi došlo, že myslí na totéž, co já. Začal jsem o tom sám, mám rád mezi lidmi jasno. Mezi elfy ostatně taky, ale tam je to těžší.

Vysvětlil jsem Vladovi, kterému poškubávalo v koutku oka, že mu nemám za zlé, co se při našem posledním setkání stalo, že máma to přehnala a že to ostatně ani tak nemyslela. Celou dobu mlčel. Byl jako dub. Došlo to dokonce tak daleko, že jsem mu řekl, že mu to odpouštím, pokud to potřebuje slyšet. Nakonec se usmál, vytáhl z truhly měšec grošů a dokonce několik zlatých dukátů a oboje mi podal.

„Pokud by ses dostal s penězi do úzkých, stačí přijet na Skalku a dostaneš další. Kdykoliv zatoužíš nás tu navštívit, budeš vítán,“ ujistil mě.

Nejdřív jsem hrál nechápavého a nechal ho vytahovat kousíčky vzpomínek na to, jak jsem vždycky toužil poznávat svět. Nakonec bouchnul pěstí do stolu a tím ukončil diskuzi. Tohle máš taky po otci, bratříčku.

„Ty se mě chceš zbavit!“ obvinil jsem ho. Smutně se pousmál.

„Dělám jen to, co chtěla máma,“ řekl. A při tom zůstalo.“


Bylo by snad vhodné jen dodat, že Vein se opravdu na Skalku pravidelně vrací. Pohovoří se sestřičkou, se kterou si rozuměl vždycky nejvíc, navštíví oba bratry, pobaví služebnictvo nějakými magickými kousky. Před odjezdem vždycky zajde v Vladem do Dimjanovi komnaty. A nikdy neodjíždí s prázdnou. Kromě pohostinnosti a pravidelného přísunu peněz mu nevlastní bratr navíc poskytl ještě jednu věc – ochránce na cestách. Je ovšem otázkou, zda věčně mrzutý a sarkastický zbrojnoš Kryštof není spíš Vladovou pomstou.
 << Vlastními slovyCizíma očima >> 

Design and Coding: Instant Solutions