wz


MENU
Novinky
Ke stažení
Články
Odkazy
Kontakt
Diskuze o Tarii
Diskuze o Spáru

MODULY
Taria
Záhvozdí
Severní Taria
Pohraničí
Jihozápad

ZLÍNSKÁ BUŇKA
O nás
Osobní stránky
Tarij. družina

PŘÍSPĚVKY ČTENÁŘŮ
Dobrodružství
Svět
Družiny

  Taria: Svět příběhů, příběh světa     

Obsah  

  Jak jsem potkal Tarii
Vítám vás na přednášce o Tarii. Nechce se mi věřit, že byste tu byli jinak než nedopatřením, takže upozorňuji, že předchozí Erricovo povídání o Střepech snů už skončilo. Navíc se blíží čas oběda, takže zvažte, jestli pro vás nebude lepší se jít postavit do fronty na jídlo, aby vám to jiní nesnědli. Ne? Zůstáváte? Dobře, jak myslíte. Udělal jsem pro vás, co jsem mohl.

O tom, jak se stalo, že naše první dobrodružství připravovaná k vydání jsme zařadili do Tarie, jsem už psal na našich stránkách v článku „Zajímavosti o Záhvozdí". Připomenu proto jen v několika bodech, co se mi na celkovém pojetí původní Tarie vytvořené Jiřím „Agupim“ Mlnaříkem v roce 1998 líbilo.

Především to byl malý rozsah. Kdo se chtěl seznámit s Tarií, nemusel toho číst moc. Tehdy připravovaný základní modul k Asterionu měl několikanásobně více stran. Druhým bodem byla určitá skromnost, nerozmáchlost. Taria je jen jediné knížectví na poloostrově a základní modul tedy popisuje jen tuto malou část světa. S tím souvisí i to, že popis nezabíhal do zbytečných výšin a nezabýval se velkými kosmickými otázkami, například zda existují bohové či démoni, jak funguje magie a co je jejím zdrojem, odkud pocházejí jednotlivé rasy. Ponechává tak světu mnoho jeho tajemství, zbytečně ho neuzavírá a neohraničuje, nečiní z něj rádoby fungující model. To vše mi na Tarii bylo, a dodnes je, sympatické.

Méně nadšený jsem však byl z některých fantasy a dračáckých klišé, které se v základním modulu objevují. Namátkou lze uvést draky a jejich vyhubení alchymisty pomocí třaskavin. To je opravdu mimořádně nevkusné. Nebo podzemní systémy pod městy, které jsou jen chabě vysvětleny a jejich hlavním smyslem je viditelně především poskytnout dobrodruhům labyrinty k procházení. Dosti nevěrohodné je i vylepšování stavu knížecí pokladny organizovanými krádežemi v jiných zemí za pomoci sítě zlodějů. To je motiv spíš do špionážního filmu z 20. století, a to ještě hodně naivního. Obdobným anachronismem je i velká četnost různých lidových povstání. Nějaká jsou sice známá už ve Francii ve 14. století, ale ne v takovém počtu a rozsahu jako v Tarii, kde se nám jednou bouří horníci, příště barbaři a brzy na to rebelují městští správci nebo nezdárný knížecí syn. A to prý vládnou Carradové tvrdou rukou.

Tyhle a podobné myšlenky nebyly už v době mého vstupu do Tarie podle mého vkusu a trápily mě čím dál víc. Na druhou stranu musím přiznat, že v původní Tarii byla i řada dobrých nápadů, na kterých stavím dodnes. Atmosféra periferie známého světa, státu stvořeného psanci se slabou vládou v okrajových oblastech je jedním z nich. Dalším jsou třeba druidi, kteří pro mě představují hezkou alegorii k některým radikálním ekologickým hnutím naší současnosti – s dobrou myšlenkou, ale s handicapem odtrženosti od společenské reality. I tyto prvky nicméně nebyly pojaty beze zbytku tak, jak bych si představoval.

Nakonec jsem ale zjistil, že poprat se s „temným Agupiho dědictvím“ je vlastně velká zábava. Nazval bych to skoro intelektuálním dobrodružstvím. Abyste ho mohli zažít se mnou, je ale potřeba si vysvětlit principy, na kterých to funguje. A tady se dostáváme k loupání cibule a reinterpretaci klišé.
Loupání cibule >> 

Design and Coding: Instant Solutions